Sambucus racemosa
Lesní keř s červenými bobulemi v hustých vzpřímených hroznech, který kvete brzy na jaře a roste hlavně ve vlhkých horských a podhorských lesích.
Lichozpeřené listy s 5–7 lístky, výrazně pilovité.
Krémově bílé květy v kuželovitých vrcholících, kvete brzy na jaře.
Sytě červené bobule v hustých vzpřímených hroznech.
Vlhké horské a podhorské lesy, suťové svahy a rokle.
Listy bezu červeného jsou lichozpeřené, nejčastěji se 5–7 podlouhlými, špičatými lístky s nápadně pilovitým okrajem. Na líci jsou sytě zelené, na rubu světlejší. Při rozemnutí mohou nepříjemně zapáchat.
Květy bezu červeného jsou drobné, žluto bílé až krémové, uspořádané v kuželovitých, spíše než plochých květenstvích. Kvete většinou v květnu, často o něco dříve než bez černý. Květenství jsou menší a kompaktnější.
Plody jsou kulovité, lesklé, sytě červené bobule, které dozrávají v hustých, nápadně vzpřímených hroznech. Na rozdíl od bezu černého nejsou převislé a barva plodů zůstává jasně červená. Uvnitř se nachází několik tvrdých semínek s vyšší toxicitou.
Bez červený najdeme především v chladnějších, vlhkých lesích vyšších poloh – v roklích, na sutích, podél potoků a na okrajích pasek. Často tvoří souvislé keřové porosty v podrostu listnatých a smíšených lesů.
Plody bezu červeného nejsou vhodné pro běžné domácí zpracování. I po tepelné úpravě zůstává riziko zažívacích potíží, proto se pro začátečníky nedoporučují. Pokud se s nimi setkáte v receptech, vždy ověřte postup u odborného zdroje a volte raději bez černý.
V lidovém léčitelství se květy a někde i plody bezu červeného používaly podobně jako u bezu černého – k podpoře pocení a při nachlazení. Moderní bylinářství ale upřednostňuje bezpečnější bez černý a bez červený doporučuje jen zkušeným uživatelům. Vždy je nutná dostatečná tepelná úprava a malé dávky.
Bez červený je cenným keřem pro lesní faunu. Jeho husté větvení poskytuje úkryt ptákům a drobným živočichům a plody jsou důležitým zdrojem potravy. Na pozemcích v blízkosti lesa se hodí spíše jako přírodní prvek než jako jedlá rostlina.
Posiluje přirozenou obranyschopnost organismu a pomáhá předcházet nemocem.
Podporuje vylučování škodlivin z těla, čistí játra a ledviny.
Ulevuje při nachlazení, kašli a zánětech průdušek.
Chrání buňky před volnými radikály a zpomaluje stárnutí.
Pomáhá při rýmě, horečce a chřipkových stavech.
Informace na těchto stránkách mají pouze informativní charakter a nejsou náhradou za odbornou lékařskou péči. Před použitím jakýchkoliv rostlin pro léčebné účely se vždy poraďte s lékařem nebo certifikovaným bylinkářem.
Některé rostliny mohou způsobit alergické reakce nebo interagovat s léky. Buďte obezřetní a v případě jakýchkoliv pochybností se poraďte s odborníkem.
Roste hlavně v podhorských a horských listnatých a smíšených lesích, na vlhkých svazích, v roklích a podél potoků. Často se objevuje na světlých pasekách, v mladých porostech a na okrajích lesa se sutí či balvany. Potřebuje spíše vlhkou, humózní půdu a snáší i polostín.
Informace o léčivých účincích jsou pouze informativní a nenahrazují odbornou lékařskou péči. Před použitím pro léčebné účely se vždy poraďte s lékařem nebo kvalifikovaným bylinkářem. Pokud si nejste jisti určením rostliny, nesbírejte ji a nevyužívejte!
Plody a semena bezu červeného obsahují vyšší množství toxických látek než bez černý. Syrové bobule mohou způsobit nevolnost, zvracení, průjem a bolesti břicha. Pro děti mohou být nebezpečné i malé dávky.
Jakékoliv použití květů nebo plodů bezu červeného vyžaduje důkladnou tepelnou úpravu. Ani po povaření však není rostlina vhodná pro každodenní konzumaci. Vždy dodržujte malé dávky a krátkodobé užívání.
Bez červený není vhodný pro děti, těhotné a kojící ženy ani pro osoby s citlivým trávením. V těchto skupinách se nedoporučuje žádné vnitřní užívání.
Začátečníci mohou bez červený zaměnit za jiné červeně plodící keře, včetně silně jedovatých druhů. Pokud si nejste jisti určováním, raději rostlinu nesbírejte a pouze ji pozorujte.
V rámci bezpečného bylinkaření je bez červený ideální spíše k poznávání v přírodě než k praktickému využití. Pro jedlé a léčivé účely je lepší zvolit bez černý.
Bez červený je botanicky blízký bezu černému, ale jeho plody jsou výrazně jedovatější. Zatímco bez černý je oblíbená jedlá a léčivá rostlina, bez červený patří spíše k druhům pro zkušené bylinkáře a pozorovatele přírody.
Červené bobule bezu červeného jsou velmi oblíbené u ptáků, kteří šíří jeho semena po lese. Pro člověka představují riziko, ale pro lesní ekosystém je keř velmi cenný.
Výskyt bezu červeného může naznačovat vlhčí, chladnější horské a podhorské prostředí s dostatkem humusu a stínu. Často doprovází suťové lesy a strmé svahy.
„Znalost divokých rostlin spojuje tradiční moudrost našich předků s moderním vědeckým poznáním.“
