Klášterní zelenina na dnu
Bršlice se v klášterních zahradách pěstovala jako léčivka na dnu a kloubní potíže. Mniši ji používali jako čerstvou zeleninu i jako součást léčivých odvarů pro nemocné bratry.
Aegopodium podagraria
Vytrvalá bylina s trojčetnými, leskle zelenými listy a bílými okolíky květů. Tvoří husté porosty v zahradách, parcích a na okrajích lesů, často vnímána jako invazivní plevel.
Trojčetné, s pilovitým okrajem, připomínají listy bezu.
Vytrvalá bylina tvořící husté porosty z plazivých oddenků.
Drobná bílá květenství v okolících nad listy.
Trojhranná, dutá a rýhovaná lodyha – důležitý rozlišovací znak.
Plevel v zahradách, parcích a na rumištích, často v polostínu.
Základní listy jsou dlouze řapíkaté, většinou 2–3krát trojčetné. Jednotlivé lístky jsou vejčitě kopinaté, na okraji pilovitě zubaté, na líci sytě zelené, na rubu světlejší. Mladé listy tvoří charakteristické „husí nohy“, podle kterých lze bršlici dobře poznat.
Bršlice dorůstá výšky 30–80 cm. Z plazivých, bělavých oddenků vyrůstají přímé, duté a rýhované lodyhy s bohatým olistěním. Rychle se šíří a vytváří souvislé, často jednolité porosty v zahradách i podél lesů.
Květy jsou bílé, pětičetné, uspořádané v složených okolících o průměru 5–10 cm. Okolíky vyrůstají na konci lodyh nad listy a kvetou obvykle od května do července. Celkový dojem je jemný „mrak“ bílých květů nad zeleným porostem.
Lodyha bršlice je přímá, dutá a v průřezu trojhranná, s jemnými podélnými rýhami. Tento trojhranný profil (jedna hrana je oblejší, druhá konkávní) pomáhá odlišit bršlici od jiných miříkovitých, včetně jedovatých druhů.
Bršlice osidluje vlhčí, živinami bohaté půdy v polostínu – kolem plotů, kompostů, v křovinách, v městské zeleni i na okrajích lesů. Vytváří souvislé porosty, které rychle přerůstají ostatní byliny.
Mladé listy bršlice chutí připomínají jemně kořeněný špenát. Hodí se do krémových polévek, nákypů, omelet nebo jako dušená příloha k bramborám. Nejlepší jsou první jarní výhony před květem.
Velmi mladé listy lze používat i syrové do jarních salátů s kopřivou, pampeliškou a řeřichou. Díky vysokému obsahu vitaminu C a minerálů jsou ideální na jarní „restart“ jídelníčku.
Bršlice se dobře hodí do bylinkového pesta spolu s petrželí, medvědím česnekem nebo bazalkou. Rozmixujte listy s ořechy, olejem a česnekem a použijte na těstoviny, pečené brambory nebo jako pomazánku.
V lidovém léčitelství se nálev z nati bršlice používal při dně a bolestech kloubů. Působí lehce protizánětlivě a podporuje vylučování kyseliny močové. Nejde o náhradu léků, ale doplněk zdravého režimu.
Nálev z mladých listů působí mírně močopudně a podporuje přirozené vylučování. Vhodný je krátkodobě jako součást jarního „pročištění“ spolu s úpravou stravy a dostatkem tekutin.
Hořkosměrná chuť bršlice jemně stimuluje trávení a látkovou výměnu. V malém množství v jídle nebo čaji může pomoci po těžším jídle či při pocitu „zaplavení“.
Bršlice se někdy záměrně vysazuje jako půdopokryvná rostlina do stínu – rychle uzavře povrch půdy. V přírodě ale může potlačovat jiné druhy, proto je potřeba s ní nakládat zodpovědně a nešířit ji do cenných lokalit.
Pomáhá snižovat záněty v těle, vhodné při bolestech svalů a kloubů.
Zlepšuje funkci trávicího systému, pomáhá při nadýmání a nechutenství.
Podporuje vylučování škodlivin z těla, čistí játra a ledviny.
Pomáhá při zánětech močového měchýře a ledvin.
Zmírňuje bolesti hlavy, svalů a kloubů.
Pomáhá spalování tuků a celkovému energetickému metabolismu.
Pomáhá regeneraci jater a jejich detoxikační funkci.
Zvyšuje fyzickou i psychickou výkonnost.
Informace na těchto stránkách mají pouze informativní charakter a nejsou náhradou za odbornou lékařskou péči. Před použitím jakýchkoliv rostlin pro léčebné účely se vždy poraďte s lékařem nebo certifikovaným bylinkářem.
Některé rostliny mohou způsobit alergické reakce nebo interagovat s léky. Buďte obezřetní a v případě jakýchkoliv pochybností se poraďte s odborníkem.
Bršlice roste ve stínu i polostínu, nejčastěji v zahradách, parcích, starých sadech, v křovinách a na okrajích listnatých lesů. Vyhovují jí vlhké, živinami bohaté půdy – kolem kompostů, plotů a cest. Snadno zplaňuje z výsadeb a šíří se do okolní krajiny, kde obsazuje ruderální stanoviště a porosty nitrofilních bylin.
Informace o léčivých účincích jsou pouze informativní a nenahrazují odbornou lékařskou péči. Před použitím pro léčebné účely se vždy poraďte s lékařem nebo kvalifikovaným bylinkářem. Pokud si nejste jisti určením rostliny, nesbírejte ji a nevyužívejte!
Bršlice patří do čeledi miříkovitých, kde najdeme i velmi jedovaté druhy (bolehlav, rozpuk, krabilice). Nikdy nesbírejte rostlinu, kterou si nejste schopni bezpečně ověřit podle listů, lodyhy i dalších znaků. Při nejistotě raději nesbírejte vůbec.
Některé miříkovité obsahují látky zvyšující citlivost kůže na UV záření. U citlivých osob může manipulace s čerstvou natí na slunci vyvolat zarudnutí či podráždění. Po sběru si umyjte ruce a vyhněte se dlouhému pobytu na přímém slunci, pokud máte obecně citlivou pokožku.
Mladé listy jsou dobře snesitelné, ale velmi staré a tuhé části rostliny mohou být hůře stravitelné a ve větším množství vyvolat průjem. Při prvním použití začněte menší dávkou a sledujte, jak reaguje vaše tělo.
Stejně jako u jiných bylin se může vyskytnout individuální alergická reakce (svědění, vyrážka, zažívací potíže). Při prvním použití vyzkoušejte malé množství a při jakékoli nežádoucí reakci bršlici dále neužívejte.
Bršlice nenahrazuje léčbu předepsanou lékařem. Při dně, onemocnění ledvin, srdce nebo při užívání léků ovlivňujících vylučování tekutin je na místě konzultace s odborníkem, než ji začnete používat ve větším množství.
Bršlice se v klášterních zahradách pěstovala jako léčivka na dnu a kloubní potíže. Mniši ji používali jako čerstvou zeleninu i jako součást léčivých odvarů pro nemocné bratry.
Zahrádkáři bršlici často proklínají – z malého kousku oddenku brzy vznikne nový porost. V přírodním hospodaření však dává smysl naučit se ji jíst místo s ní nekonečně bojovat.
Mladé listy bršlice lze připravovat podobně jako špenát – do polévek, nákypů, slaných koláčů nebo pesto s bylinkami a ořechy. Při správné přípravě chutná překvapivě jemně.
„Znalost divokých rostlin spojuje tradiční moudrost našich předků s moderním vědeckým poznáním.“