Pulmonaria officinalis
Vytrvalá jarní bylina se skvrnitými listy a dvoubarevnými květy, tradičně používaná na podporu dýchacích cest.
Oválné listy se světlejšími skvrnami na tmavě zeleném podkladu.
Květy přecházejí z růžové do modrofialové, často různé barvy na jedné rostlině.
Tvoří nízké trsy v podrostu, objevuje se velmi brzy na jaře.
Roste v listnatých a smíšených lesích, na okrajích lesů, v parcích a starých zahradách.
Listy plicníku jsou široce vejčité až kopinaté, na líci tmavě zelené s nepravidelnými světlejšími skvrnami. Spodní strana je světlejší, listy jsou drsnější na omak. Bazální listy tvoří přízemní růžici, později se objevují menší lodyžní listy. Právě skvrnění listů je nejvýraznějším rozpoznávacím znakem.
Květy jsou trubkovité, uspořádané v řídkých vrcholících. Zpočátku jsou růžové až červenavé, později mění barvu na fialovou až modrofialovou v závislosti na stáří a pH nektaru. Na jedné rostlině tak často vidíme růžové i modré květy současně. Kvetení probíhá velmi brzy na jaře, obvykle od března do května.
Plicník lékařský dorůstá obvykle 10–30 cm. Tvoří hustší trsy přízemních listů, z nichž vyrůstají kvetoucí lodyhy. Objevuje se mezi prvními jarními bylinami, často ještě pod ne zcela olistěnými stromy. V porostu lesního podrostu vytváří nápadné skvrny květů a listů.
Plicník dává přednost polostinným a stinným místům s humózní, mírně vlhkou půdou. Nejčastěji jej najdeme v dubohabřinách, bučinách, smíšených hájích, ale i v starších parcích a přírodních zahradách. Dobře snáší jarní světlo a letní zastínění stromovým patrem.
Mladé listy lze v malém množství přidat do jarních polévek, nádivky nebo směsi listové zeleniny. Sbírejte jen mladé, jemné listy a používejte spíše jako doplněk, ne jako hlavní zeleninu.
Sušená nať plicníku se používá do čajových směsí při dráždivém kašli, lehčím nachlazení a chrapotu. Má mírně slizovitý a protizánětlivý účinek, pomáhá zklidnit podrážděné sliznice dýchacích cest.
Plicník lze kombinovat s dalšími bylinami (např. podbělem, jitrocelem či mateřídouškou) pro jemnou podporu průdušek a plic. Hodí se do bylinných směsí pro dospělé i starší děti.
Tradičně se plicník používal i zevně – nálevem lze oplachovat drobné oděrky nebo lehce podrážděnou pokožku. Má mírně stahující a zklidňující účinek.
Plicník je ideální bylina do přírodních a polostinných zahrad. Brzy na jaře vykvétá a poskytuje potravu včelám, čmelákům a dalším opylovačům, když je v krajině ještě málo květů.
Posiluje přirozenou obranyschopnost organismu a pomáhá předcházet nemocem.
Pomáhá snižovat záněty v těle, vhodné při bolestech svalů a kloubů.
Podporuje vylučování škodlivin z těla, čistí játra a ledviny.
Ulevuje při nachlazení, kašli a zánětech průdušek.
Pomáhá při zánětech močového měchýře a ledvin.
Chrání buňky před volnými radikály a zpomaluje stárnutí.
Podporuje hojení ran, ekzémů a dalších kožních problémů.
Pomáhá při rýmě, horečce a chřipkových stavech.
Informace na těchto stránkách mají pouze informativní charakter a nejsou náhradou za odbornou lékařskou péči. Před použitím jakýchkoliv rostlin pro léčebné účely se vždy poraďte s lékařem nebo certifikovaným bylinkářem.
Některé rostliny mohou způsobit alergické reakce nebo interagovat s léky. Buďte obezřetní a v případě jakýchkoliv pochybností se poraďte s odborníkem.
Plicník lékařský najdeme hlavně v listnatých a smíšených lesích, na okrajích lesů, v křovinách, parcích a starších zahradách. Roste na humózních, mírně vlhkých půdách v polostínu i stínu, často pod keři a stromy. Vytváří nízké porosty, které rozkvétají velmi brzy na jaře, někdy i pod zbytky sněhu.
Informace o léčivých účincích jsou pouze informativní a nenahrazují odbornou lékařskou péči. Před použitím pro léčebné účely se vždy poraďte s lékařem nebo kvalifikovaným bylinkářem. Pokud si nejste jisti určením rostliny, nesbírejte ji a nevyužívejte!
Plicník lékařský je považován za poměrně bezpečnou bylinu při krátkodobém užívání v běžných dávkách. Nepřekračujte však dlouhodobě vysoké denní dávky a používejte jej spíše jako součást směsí.
U plicníku chybí dostatek moderních studií o bezpečnosti v těhotenství a při kojení. Těhotným a kojícím ženám se proto doporučuje užívání plicníku konzultovat s lékařem nebo se mu raději vyhnout.
Plicník není vhodný k dlouhodobému užívání ve vysokých dávkách. Rostlina obsahuje některé látky, které mohou při nadměrném a dlouhodobém příjmu zatěžovat organismus. Vždy dodržujte doporučené dávkování a délku kúry.
Plicník má poměrně typické skvrnité listy, přesto mohou začátečníci zaměnit mladé listy s jinými jarními bylinami. Sbírejte jen rostliny, které poznáte na 100 %, a vždy porovnejte více znaků (list, květ, stanoviště).
Plicník lékařský může podpořit organismus při lehčích potížích. U chronických onemocnění, dechové nedostatečnosti nebo silného kašle je vždy nutná konzultace s lékařem. Byliny nenahrazují odbornou diagnostiku a léčbu.
Skvrnité listy plicníku lékařského připomínaly lidovým léčitelům plicní tkáň, a proto se rostlina stala typickým bylinářským lékem na kašel a potíže s dýcháním. Patří mezi klasické příklady tzv. nauky o signaturách.
Plicník kvete velmi brzy na jaře a patří mezi první zdroje nektaru a pylu pro včely a čmeláky. Pokud jej necháte růst v přírodní zahradě, podpoříte tak opylovače po dlouhé zimě.
Plicník lékařský se objevuje v řadě středověkých bylinářů a byl pěstován v klášterních zahradách jako léčivka pro různé „prsní“ obtíže, chrapot a lehčí nachlazení.
Změna barvy květů z růžové na modrofialovou souvisí s chemickými změnami v nektaru. Pro hmyz je to signál, které květy už byly opyleny a které stále nabízejí více nektaru.
„Znalost divokých rostlin spojuje tradiční moudrost našich předků s moderním vědeckým poznáním.“